Pohádkový svět je plný nejrůznějších bytostí, od princezen a draků po mluvící zvířata. Mezi těmito fantastickými postavami se však najde i jeden zcela unikátní hrdina, který sice neloví draky ani nezachraňuje království, ale přesto si podmanil srdce milionů lidí po celém světě. Řeč je o Kocourovi Garfieldovi, oranžovém lenochovi s nekonečnou láskou k lasagním a nelibostí k pondělkům. Ačkoliv se nejedná o klasickou pohádku s morálním ponaučením v tradičním slova smyslu, Garfieldův příběh je pohádkový svou univerzálností, humorem a schopností oslovit napříč generacemi. Jeho „pohádkový“ svět je světem všedního dne, kde se kouzlo skrývá v sarkasmu, lásce k jídlu a nefalšované pohodě, což z něj činí moderního hrdinu, který si zaslouží své místo vedle klasických pohádkových postav.
Děj „pohádky“ o Garfieldovi se netočí kolem velkolepých dobrodružství, nýbrž kolem jeho každodenního života, který je sám o sobě komediálním eposem. Garfield je tlustý, cynický a neuvěřitelně líný kocour, jehož životní filozofií je maximální pohodlí, minimální námaha a neustálý přísun jídla, především jeho milovaných lasagní. V jeho světě hrají klíčovou roli tři postavy: on sám, jeho majitel Jon Arbuckle a pes Odie. Jon je dobrosrdečný, ale poněkud nešťastný kreslíř, který se marně snaží najít si přítelkyni a udržet si v domě pořádek. Garfield ho neustále trápí svými požadavky, sarkastickými poznámkami a leností, ale hluboko uvnitř ho má svým způsobem rád. Odie je naopak dobromyslný, ale naivní pes, který se často stává obětí Garfieldových žertíků a intrik. Navzdory tomu, že ho Garfield neustále shazuje ze stolu nebo ho jinak zlobí, jejich vztah je zvláštním mixem rivality a nečekaného přátelství. Mezi další důležité postavy patří Nermal, „nejroztomilejší koťátko na světě“, kterého Garfield nesnáší, a jeho věrný plyšový medvídek Pooky, kterého miluje víc než cokoli na světě. Garfieldův svět je tak zrcadlem našich vlastních malých radostí a starostí, ovšem s mnohem vtipnějšími komentáři.
Za zrodem tohoto milovaného kocoura stojí americký karikaturista Jim Davis. Garfield se poprvé objevil v novinových stripech 19. června 1978 a od té doby si získal obrovskou popularitu, stal se jedním z nejvíce syndikovaných komiksů na světě. Davis vytvořil Garfielda s cílem vytvořit komiks, který by oslovil široké publikum a byl relevantní pro každého. Inspiration pro Garfieldovu postavu čerpal ze svých vzpomínek na dětství na farmě, kde žil s mnoha kočkami. Pojmenoval ho po svém dědečkovi, Jamesi Garfieldovi Davisovi. Davisův talent spočívá v jeho schopnosti vtisknout Garfieldovi lidské vlastnosti – lenost, cynismus, lásku k jídlu a neschopnost vstát včas z postele – čímž se stává pro čtenáře nesmírně relatable. Díky tomu se Garfield stal nejen komiksovou ikonou, ale i fenoménem, který překročil hranice papíru a vstoupil do světa animace, filmu a merchandisingu, a to vše pod pečlivým dohledem svého tvůrce.
Popularita Garfielda přirozeně vedla k jeho adaptacím do různých mediálních forem. Jedny z prvních a dodnes nejvíce ceněných jsou animované televizní speciály z 80. let, jako například „Here Comes Garfield“ nebo „Garfields Halloween Adventure“, které získaly cenu Emmy a představily kocoura širšímu publiku v pohyblivé podobě. Tyto speciály se vyznačovaly věrností původnímu komiksu a skvělým dabingem. Následoval populární animovaný seriál „Garfield a přátelé“ (Garfield and Friends), který se vysílal v letech 1988 až 1994 a obsahoval nejen Garfieldovy příběhy, ale i segmenty s dalšími postavičkami Jima Davise z farmy U.S. Acres. V novém tisíciletí se Garfield dočkal i celovečerních filmů. První, „Garfield ve filmu“ (Garfield: The Movie) z roku 2004, byl kombinací živé akce a počítačové animace, kde Garfielda daboval slavný Bill Murray. V roce 2006 následovalo pokračování „Garfield 2“ (Garfield: A Tail of Two Kitties). Později vznikl i plně CGI animovaný seriál „The Garfield Show“ (2008–2016). V roce 2024 se pak do kin chystá zcela nový animovaný film s názvem „Garfield ve filmu“ (The Garfield Movie), kde Garfieldovi propůjčil hlas Chris Pratt, což dokazuje jeho trvalou relevanci a schopnost oslovovat nové generace diváků.
Omalovánka s motivy Kocoura Garfielda by byla ideálním způsobem, jak si děti i dospělí mohou interaktivně užít jeho svět. Na stránkách by se jistě objevily scény plné jeho typických aktivit: Garfield spokojeně spící na gauči, s bříškem plným lasagní, nebo chystající se na svůj další žertík s Odieho. Nechyběly by ani obrázky, kde se Garfield snaží uniknout pondělnímu ráno, popíjí kávu nebo sleduje televizi s dálkovým ovladačem v tlapce. Jon by byl často zobrazen ve stavu frustrace, snažící se uklidit nepořádek po Garfieldovi nebo se marně pokoušející uvařit něco jiného než lasagne. Odie by se usmíval svou typickou hloupou grimasou, možná s otiskem Garfieldovy tlapky na hlavě. Omalovánka by mohla obsahovat i ikonické předměty, jako je talíř s lasagnemi, budík, který Garfield rozbíjí, nebo Pookyho, jeho oblíbeného medvídka. Obrázky by měly výrazné, silné kontury, které usnadní vybarvování, a mohly by být doplněny krátkými bublinami s Garfieldovými slavnými hláškami jako „Nesnáším pondělí!“ nebo „Dejte mi lasagne!“. Některé stránky by mohly být složitější, s jemnými detaily, například s pozadím plným jídla nebo s Jonovou chaotickou pracovnou, jiné jednodušší pro menší děti. Omalovánka by tak nabídla nejen zábavu, ale i možnost se ponořit do humorného světa tohoto oranžového gurmána.