Pohádkové příběhy mají tu magickou moc přenést nás do světa fantazie, kde dobro bojuje se zlem, a kde i ti nejmenší hrdinové dokáží velké věci. Jedním z takových nezapomenutelných děl je bezesporu příběh „Superčarodějnice?“ (v originále *The Witches*), který pochází z pera jednoho z největších mistrů dětské literatury, Roalda Dahla. Jeho vyprávění je plné napětí, humoru, ale i temnějších prvků, které nutí čtenáře přemýšlet a zároveň ho uchvacují.
Roald Dahl, geniální britský spisovatel narozený v roce 1916, je známý svým jedinečným stylem, který kombinuje fantazii, grotesku, černý humor a občas i mrazivou realitu. Jeho příběhy se často točí kolem dětí, které čelí nespravedlivému světu dospělých, a které nakonec díky své vynalézavosti a odvaze zvítězí. Dahl se nebál psát o ošklivých věcech – o krutých rodičích, zlých učitelích, nebo v tomto případě, o děsivých čarodějnicích. Mezi jeho nejznámější díla patří například „Karlík a továrna na čokoládu“, „Matylda“, „Obr Dobr“ nebo „Fantastický pan Lišák“. „Superčarodějnice?“ je skvělým příkladem jeho vypravěčského talentu, kde se pohádková hrůza snoubí s ryzí láskou a odvahou.
Příběh „Superčarodějnice?“ začíná tragicky, kdy malý chlapec jménem Luke (v některých adaptacích Ansel) přijde o rodiče při autonehodě a je poslán žít ke své babičce do Norska. Babička je pro něj útočištěm, zdrojem lásky a bezpečí, ale také nositelkou neuvěřitelných, avšak pravdivých, příběhů. Právě ona ho zasvětí do tajného světa čarodějnic. Nejsou to žádné milé bytosti na košťatech, ale kruté, zákeřné ženy, které nenávidí děti a chtějí se jich zbavit. Babička detailně popíše jejich charakteristické znaky: nosí paruky, aby zakryly plešaté hlavy, rukavice, aby skryly drápy místo nehtů, mají hranaté nohy bez prstů a jejich oči mění barvu do fialova. Navíc mají neuvěřitelně citlivý čich, který jim prozradí přítomnost dětí, neboť děti pro ně „smrdí jako psí lejno“.
Když se babička roznemůže, odcestují s Lukem na zotavenou do luxusního hotelu v anglickém Bournemouthu. Luke si krátí dlouhou chvíli tréninkem se svými bílými myškami, které dostal od babičky. Jednoho dne se náhodou ocitne v sále, kde se koná „Výroční shromáždění Královské společnosti pro prevenci týrání dětí“. Jak se však brzy ukáže, pod tímto nevinným názvem se skrývá sraz všech čarodějnic Anglie, v čele s jejich nejvyšší a nejděsivější vůdkyní – Velkou superčarodějnicí. Luke se ukryje za paraván a stane se svědkem hrůzostrašného plánu: Velká superčarodějnice představí svůj ďábelský vynález, lektvar nazvaný „Formule 86 – Měnička myší s opožděným účinkem“, který má proměnit všechny děti v Anglii v myši. Tím by se jich čarodějnice zbavily jednou provždy, aniž by musely pohnout prstem.
Luke je bohužel odhalen a sám se stane obětí lektvaru. Promění se v myš, ale zachová si svůj lidský rozum. Společně s babičkou, která je z Lukovy proměny sice zdrcena, ale neztrácí odhodlání, vymyslí geniální plán pomsty. Myšák Luke se vplíží do pokoje Velké superčarodějnice, ukradne lahvičku s formulí a s babiččinou pomocí ji vylije do polévky, kterou mají čarodějnice servírovat na večeři. Plán se podaří dokonale: všechny čarodějnice se jedna po druhé promění v myši, a hotelový personál je s hrůzou a nepochopením zlikviduje.
Příběh končí Lukovým smířením se s osudem myši. S babičkou se rozhodnou zasvětit zbytek života cestování po světě a vyhledávání a eliminaci zbývajících čarodějnic, které Velká superčarodějnice kdysi zmapovala. I když Luke zůstane myší, jeho láska k babičce a její k němu je silnější než jakákoli kletba, a jejich společný život je naplněn dobrodružstvím a smyslem.
Příběh „Superčarodějnice?“ je natolik silný a vizuálně podmanivý, že se dočkal několika filmových adaptací. Tou nejznámější a pro mnoho fanoušků nejikoničtější je film z roku 1990 s názvem „Čarodějnice“ (The Witches), režiséra Nicolase Roega. V hlavní roli Velké superčarodějnice excelovala Anjelica Huston, jejíž maska a herecký výkon byly natolik přesvědčivé, že se staly synonymem pro tuto postavu. Film je známý svou temnou atmosférou, věrností knižní předloze (až na mírně pozměněný konec, který Dahlovi vadil) a dodnes je považován za klasiku dětského hororu.
V roce 2020 pak vznikla novější adaptace, rovněž nazvaná „Čarodějnice“, kterou režíroval Robert Zemeckis. V roli Velké superčarodějnice se objevila Anne Hathaway. Tato verze se snažila o modernější pojetí s využitím CGI efektů a přenesla děj z Norska a Anglie do Alabamy v USA 60. let. Přestože film nabídl svěží vizuální styl a nové herecké obsazení, názory diváků a kritiků byly rozporuplné, přičemž mnozí stále preferují původní snímek z roku 1990 pro jeho jedinečnou atmosféru a kouzlo.
Představme si, jak by mohla vypadat omalovánka s motivy z příběhu „Superčarodějnice?“. Byla by plná detailů, které by děti vyzývaly k pečlivému vybarvování a probouzely jejich fantazii. Každá stránka by mohla představovat klíčovou scénu nebo postavu:
Úvodní stránka: Luke a jeho milující babička. Babička sedí v křesle, vypráví a gestikuluje, Luke sedí u jejích nohou a naslouchá s otevřenou pusou. V pozadí by mohl být krb a polička plná knih. Zde by děti mohly vybarvit teplé barvy domova a lásky.
Babiččin výklad o čarodějnicích: Obrázek by mohl zobrazovat babičku, jak ukazuje na siluety čarodějnic se zvláštními rysy – plešatá hlava, drápy, hranaté nohy. Možná by byly kolem ní bubliny s obrázky, jak čarodějnice „smrdí“ děti. Děti by se mohly soustředit na detaily a kontrast mezi „normálními“ a „čarodějnickými“ rysy.
Hotel Magnificent: Panoramatický pohled na elegantní hotel zvenčí, s okny, ve kterých se zrcadlí obloha. Před hotelem by mohla stát babička s Lukem a jejich zavazadly. Tento obrázek by mohl být plný architektonických detailů.
Sraz čarodějnic: Zde by omalovánka nabrala temnější tóny. Luke se krčí za paravánem, zatímco před ním se odehrává shromáždění. Velká superčarodějnice stojí na pódiu, s maskou a elegantními šaty, ale s náznaky jejích pravých rysů (např. mírně vykukující drápy zpod rukavic). Kolem ní by seděly další čarodějnice v různých pózách. Děti by mohly vybarvit jejich honosné, ale zlověstné oblečení.
Proměna: Klíčový moment, kdy Luke (už jako myš) stojí vedle obrovské lahvičky s Formulí 86. Vedle by mohl být velký hrnec s polévkou. Děti by mohly zdůraznit malost myši oproti obrovskému světu kolem.
Konec čarodějnic: Scéna v jídelně, kde se čarodějnice proměňují v myši. Jedna čarodějnice se chytá za hlavu, druhá se začíná zmenšovat, další už je myš a utíká. Kolem by byli šokovaní číšníci a hotelový personál. Tento obrázek by nabízel spoustu pohybu a dramatu.
Šťastný konec (s otazníkem): Luke jako myš sedí na babiččině rameni, oba se usmívají a plánují další dobrodružství. V pozadí by mohla být mapa světa s vyznačenými místy, kde by se mohly skrývat další čarodějnice. Děti by mohly vybarvit jejich radost a odhodlání.
Každý obrázek by byl příležitostí pro děti prozkoumat detaily, emoce a atmosféru příběhu, a zároveň si rozvíjet svou kreativitu a jemnou motoriku.
„Superčarodějnice?“ zůstává nadčasovým příběhem, který učí o odvaze, lásce a o tom, že i ti nejmenší mohou změnit svět, pokud se nenechají zastrašit zlem. Roald Dahl nám zanechal dílo, které baví, děsí i dojímá generace čtenářů po celém světě, a jeho odkaz žije dál prostřednictvím knih, filmů a nekonečné fantazie, kterou inspiroval.