Mezi nesmrtelnými postavami animovaného světa, které si podmanily srdce generací diváků po celém světě, zaujímají Tom a Jerry naprosto jedinečné místo. Ačkoliv se nejedná o tradiční pohádku s princeznami a draky, jejich nekonečné honičky, důmyslné pasti a neuvěřitelné eskapády mají všechny prvky, které činí příběh nesmrtelným: dobrodružství, humor, napětí a především neochvějnou dynamiku mezi dvěma protiklady. Jejich příběh je moderní pohádkou o rivalitě, která se často mění v nečekané spojenectví, a o tom, že i ta největší nevraživost může skrývat podivuhodnou formu závislosti a dokonce i náklonnosti.
Za zrodem tohoto fenoménu stojí dva geniální animátoři a režiséři: William Hanna a Joseph Barbera. Jejich tvůrčí partnerství se zrodilo v roce 1937 v animačním studiu Metro-Goldwyn-Mayer (MGM). V té době se studio snažilo najít svou vlastní hvězdu, která by konkurovala Disneyho Mickey Mouseovi nebo Warner Bros. Bugsu Bunnymu. A tak v roce 1940 spatřil světlo světa první krátký animovaný film s názvem „Puss Gets the Boot“, kde se poprvé objevila kočka Jasper (později přejmenovaná na Toma) a bezejmenná myš (později Jerry). Film byl obrovským úspěchem a získal nominaci na Oscara, což povzbudilo studio k pokračování. Hanna a Barbera pak dali svým postavám jména Tom a Jerry a zahájili zlatou éru animace, která trvala až do roku 1958, kdy bylo animační studio MGM uzavřeno. Během této doby vytvořili 114 krátkých filmů, které získaly neuvěřitelných sedm Oscarů za nejlepší krátký animovaný film, čímž se stali jedním z nejúspěšnějších animovaných seriálů všech dob.
Jádrem každého příběhu Toma a Jerryho je jejich nekonečná honička a vzájemné přelstívání. Tom, domácí kočka, má jediný úkol: chytit myš Jerryho. Jerry, malá, ale neuvěřitelně chytrá a vynalézavá myš, má zase za cíl Toma co nejvíce potrápit, ukrást jídlo z lednice a žít si svůj vlastní, svobodný život. Jejich souboje se odehrávají převážně v domě, ve kterém bydlí, ale často se přesouvají i do zahrady, na pláž, do města, nebo dokonce do vesmíru. Děj se obvykle točí kolem Jerryho provokací, které vyprovokují Toma k zuřivé, ale vždy marné snaze ho chytit. Tom používá nejrůznější pasti, převleky a složité plány, zatímco Jerry se spoléhá na svou mrštnost, důvtip a často i na štěstí. Humor vychází především ze „slapstick“ komedie – fyzického humoru, pádů, ran a karikaturního násilí, které je však vždy bez následků a slouží pouze k pobavení. Co je na Tomovi a Jerrym fascinující, je téměř úplná absence dialogů. Příběhy jsou vyprávěny prostřednictvím vizuálních gagů, mimiky postav, skvělé hudby (často s klasickými motivy) a dokonale načasovaných zvukových efektů, které zdůrazňují každou ránu, pád nebo překvapení. To umožňuje, aby byly jejich příběhy srozumitelné pro diváky jakéhokoliv věku a z jakékoliv kulturní oblasti, bez nutnosti překladu. Navzdory jejich neustálému soupeření je mezi Tomem a Jerrym zvláštní pouto. Často se ocitnou v situacích, kdy musí spolupracovat proti společnému nepříteli (například psovi Spikeovi nebo jiným kočkám), nebo se dokonce navzájem zachrání z nebezpečí. To naznačuje, že jejich rivalita je spíše hrou, která dává smysl jejich existenci, a že by si bez sebe navzájem vlastně docela chyběli.
Příběhy Toma a Jerryho se staly tak populárními, že přežily nejen uzavření původního studia MGM, ale i desítky let animace a technologických změn. Po původní éře Hanna-Barbera krátkých filmů v MGM, která skončila v roce 1958, se produkce obnovila v 60. letech. Nejprve pod vedením Gena Deitche (1961–1962), který vytvořil 13 filmů v Praze a jehož styl byl poněkud surrealističtější a kontroverznější, a poté pod dohledem legendárního Chucka Jonese (1963–1967) z Warner Bros., který přinesl postavám nový, expresivnější vzhled a dynamičtější animaci. Tyto éry ukázaly, jak se Tom a Jerry dokázali přizppůsobit různým tvůrčím vizím. V 70. letech se Tom a Jerry přesunuli na televizní obrazovky v seriálu „The Tom and Jerry Show“ (1975), kde byla jejich rivalita výrazně zmírněna, aby odpovídala přísnějším televizním standardům pro děti. Následovaly další televizní série, jako například „The Tom and Jerry Comedy Show“ (1980–1982), „Tom & Jerry Kids Show“ (1990–1994), která představila mladší verze postav, nebo „Tom and Jerry Tales“ (2006–2008). V roce 1992 vyšel celovečerní animovaný film „Tom a Jerry ve filmu“, který poprvé dal postavám hlasy, což ale bylo přijato s rozporuplnými reakcemi, jelikož ticho bylo pro jejich humor klíčové. V novějším tisíciletí se objevily další celovečerní filmy přímo na DVD a Blu-ray, které experimentovaly s různými žánry a zasazeními (například „Tom a Jerry: Rychle a chlupatě“, „Tom a Jerry: Willy Wonka a továrna na čokoládu“). V roce 2021 se do kin dostal hybridní film „Tom a Jerry“, který kombinoval živé herce s klasickou 2D animací postav, což opět ukázalo jejich schopnost přizpůsobit se moderním trendům, aniž by ztratily svou podstatu.
Představte si omalovánku s motivy Toma a Jerryho, která by ožila pod rukama malých i velkých umělců. Na titulní straně by se dynamicky proháněli Tom a Jerry, Tom s rozzuřeným výrazem, natažený v plné rychlosti, a Jerry s šibalským úsměvem, možná s kusem sýra v ruce, právě unikající do díry ve zdi. Pozadí by tvořily klasické prvky z jejich světa – kuchyňská linka, lednice s otevřenými dveřmi, rozbité nádobí a možná i nějaká ta peříčka z Tomova ocasu. Uvnitř by se střídaly scény plné akce s klidnějšími, ale stále humornými momenty.
Jedna stránka by mohla zachycovat Toma, jak se snaží chytit Jerryho do důmyslné pasti, například s obrovským kusem sýra na provázku, který je připojen k padajícímu kovovému hrnci. Jerry by seděl kousek opodál, usmíval se a možná si olizoval tlapku, zatímco Tom by byl plně soustředěný na svůj plán. Další scéna by mohla zobrazovat Jerryho, jak se snaží odnést obrovský dort z kuchyňského stolu, přičemž by mu pomáhal malý Nibbles (Tuffy), který by se s námahou snažil tlačit dort, zatímco Jerry by ho tahal za okraj. Tom by se objevil v pozadí, s překvapeným a lehce zděšeným výrazem, právě se probouzející ze spánku.
Nesměl by chybět pes Spike, který by se objevil na několika stránkách, buď jako spojenec Jerryho, nebo jako další oběť Tomových nešikovných plánů. Mohla by to být scéna, kde Spike spí ve své boudě a Tom se ho snaží potichu obejít, ale Jerry mu podstrčí pod tlapu kosti, které Spikeovi spadnou na hlavu a vzbudí ho. Detaily by byly klíčové: od chlupů na Tomově kožichu, přes texturu dřeva na nábytku, až po lesk na kovových hrncích. Omalovánka by nabízela i detailní záběry na komické výrazy Toma a Jerryho – Tomův rozzuřený obličej, Jerryho šibalský úsměv, Tomovu bolest po nárazu nebo Jerryho triumfální pohled. Některé stránky by mohly být složitější, s mnoha detaily, ideální pro starší děti a dospělé, zatímco jiné by byly jednodušší, s velkými plochami pro mladší umělce. Tato omalovánka by byla pozvánkou do světa, kde je chaos zábavný a kde se fantazii meze nekladou, a každý by si mohl vybarvit své oblíbené postavy přesně tak, jak si je pamatuje nebo jak si je představuje.
Tom a Jerry tak zůstávají nejen ikonami animace, ale také neustálou připomínkou, že i v jednoduchém konceptu nekonečné honičky se může skrývat hluboký a univerzální příběh o přátelství, rivalitě a nezdolné vůli přežít, a to vše s dávkou nezapomenutelného humoru, který oslovuje srdce diváků po celém světě.