Pohádka „Život brouka“, ačkoliv se v jádru jedná o hlubokomyslné divadelní drama s názvem „Ze života hmyzu“ od bratrů Karla a Josefa Čapků, v sobě ukrývá silný pohádkový potenciál, který promlouvá k dětem i dospělým s nadčasovými poselstvími. Je to příběh, který skrze drobný svět hmyzu zrcadlí lidské vlastnosti, touhy, vášně i nešvary, a to vše s typickou čapkovskou hravostí, ironií a hlubokým humanismem. I když se nejedná o klasickou dětskou pohádku s princeznami a draky, její alegorický charakter a živé postavy z říše hmyzu ji předurčují k tomu, aby byla vnímána jako moudré vyprávění o světě kolem nás.
Ústřední postavou je Potulný chodec, jakýsi vypravěč a pozorovatel, který se ocitá v lesní mýtině a začíná nahlížet do spletitého a často krutého světa hmyzu. Jeho pohled je naším průvodcem, skrze nějž sledujeme jednotlivé scény, které jsou jako miniaturní akty lidského dramatu. První, koho chodec potkává, jsou motýli – ztělesnění marnivé lásky, lehkomyslnosti a prchavé krásy. Jejich život je plný flirtování, žárlivosti a touhy po obdivu, ale vše je pomíjivé a bez hlubšího smyslu. Jejich krása a touha po „velké lásce“ jsou jen povrchní hrou, která končí s prvním závanem osudu.
Následuje scéna s hovnivály, kteří symbolizují bezuzdnou hamižnost a posedlost majetkem. Každý z nich se snaží pro sebe urvat co největší kuličku trusu, kterou považuje za svůj nejcennější poklad. Jejich život je neustálý boj o hromadění, závist a strach ze ztráty, což vede k absurdnímu a prázdnému bytí. Ani hovniválům však není dopřáno věčné hromadění, neboť i jejich „poklady“ jsou stejně pomíjivé jako jejich životy. Dále se setkáváme s parazitem, který žije na úkor druhých, ztělesňujícím vykořisťování a bezohlednost. Jeho chování je chladně kalkulující a bezcitné, což poukazuje na temnou stránku mezilidských vztahů. Na krátký okamžik se objeví i jepice, jejíž celý život trvá jen jeden den. Její radost z existence, z tance a z lásky je sice intenzivní, ale neuvěřitelně krátká, což připomíná pomíjivost veškerého bytí a nutnost vážit si každého okamžiku.
Nejrozsáhlejší a nejpůsobivější částí je pak scéna s mravenci, která představuje alegorii války, militarismu a slepé oddanosti ideologii. Mravenci jsou rozděleni na dva znepřátelené tábory, které vedou nesmyslné a brutální války o území a zdroje, aniž by si uvědomovali skutečný smysl svého počínání. Jejich život je podřízen řádu, disciplíně a neustálému boji, což vede k masovému ničení a ztrátám. Celý tento cyklus hmyzího života vrcholí v závěrečném aktu, kde se objevuje Smrt, která si bere každého, bez rozdílu. Všechny životy, ať už marnivé, hamižné, kruté nebo krátké, končí stejně. Na konci hry Potulný chodec usíná a probouzí se do nového dne, aby se s úsvitem objevil nový život, nový hmyz a nový cyklus, což naznačuje nekonečnou obnovu a zároveň věčnou opakovatelnost lidských chyb.
Autoři této jedinečné hry, Karel a Josef Čapkové, patří k nejvýznamnějším osobnostem české kultury 20. století. Karel Čapek (1890–1938) byl geniální spisovatel, novinář, dramatik a filozof, jehož dílo se vyznačuje hlubokou humanitou, sociálním cítěním a kritickým pohledem na společnost. Je autorem takových děl jako „R.U.R.“, „Válka s mloky“, „Továrna na absolutno“ nebo „Dášeňka čili Život štěněte“. Jeho texty často varovaly před technologickým pokrokem bez morálního kompasu a před nebezpečím totalitních ideologií. „Ze života hmyzu“ je silnou satirou na lidské slabosti a politické uspořádání meziválečné Evropy.
Jeho bratr Josef Čapek (1887–1945) byl neméně talentovaný malíř, grafik, spisovatel a scénograf. Jeho výtvarné dílo je charakteristické expresionistickými prvky a silným sociálním podtextem. Společná práce na „Ze života hmyzu“ byla typickým příkladem jejich bratrské spolupráce, kdy Karel napsal text a Josef se podílel na výtvarné koncepci a často i na literárních nápadech. Společně vytvořili dílo, které je nadčasovým komentářem k lidské existenci a které dodnes neztratilo nic ze své aktuálnosti. Tragický osud Josefa Čapka, který zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen, jen podtrhuje naléhavost poselství, které oba bratři ve svých dílech předávali.
Přímo „pohádkový film“ nebo „seriál“ s názvem „Život brouka“ či „Ze života hmyzu“ v klasickém smyslu, určený primárně pro děti, neexistuje v takové míře, jako například animované adaptace „Dášeňky“. Důvodem je především to, že původní divadelní hra je alegorické drama s poměrně temnými a komplexními tématy, která nejsou snadno převoditelná do jednoduché dětské formy. Hra byla a je však mnohokrát adaptována pro divadelní jeviště po celém světě, kde se setkává s velkým úspěchem. Tyto inscenace se často snaží vizuálně přiblížit hmyzí svět, ať už prostřednictvím kostýmů, masek nebo scénografie, což může mít pohádkový nádech.
Nicméně, inspirace tématy a vizuálními prvky z „Ze života hmyzu“ se objevuje v různých formách. Některé animované krátké filmy nebo vzdělávací dokumenty o hmyzu mohou čerpat z myšlenky personifikace a zobrazení hmyzího světa jako zrcadla lidského. V České republice existují televizní záznamy divadelních inscenací, například z Národního divadla, které jsou sice určeny spíše dospělému publiku, ale jejich vizuální stránka může zaujmout i starší děti. V širším kontextu lze říci, že filmový svět se často inspiruje Čapkovými myšlenkami o humanismu a varování před totalitou, i když ne přímo adaptací této konkrétní hry pro dětské publikum.
Omalovánka s motivy „Života brouka“ by mohla být skvělým nástrojem, jak dětem přiblížit bohatý svět hmyzu a zároveň je nenásilně seznámit s hlubšími myšlenkami příběhu. Každá stránka by mohla představovat jednu scénu nebo skupinu hmyzu, doplněnou o krátký, jednoduchý popisek, který by vysvětloval, co se na obrázku děje, a vybízel k zamyšlení. Obrázky by měly být stylizované, aby byly pro děti atraktivní a zároveň zachycovaly charakteristické rysy hmyzích postav.
Na první stránce by mohl být Potulný chodec s velkou lupou, pozorující drobný hmyz v trávě, s úsměvem na tváři, zvědavý na to, co se v hmyzím světě odehrává. Další stránka by mohla zobrazovat motýly s rozmanitými, bohatě zdobenými křídly, jak poletují kolem krásných květin. Děti by mohly vybarvovat jejich křídla do nejrůznějších barev, čímž by si procvičily jemnou motoriku a představivost. U motýlů by mohl být popisek: „Motýli milují krásu a tanec, ale jejich život je krátký. Jaké barvy jim dáš?“ Následovala by stránka s hovnivály, kteří usilovně tlačí obrovské kuličky trusu. Zde by se dalo zaměřit na jejich usilovnou práci a velkou sílu. Popisek by mohl znít: „Hovniválové celý den sbírají své poklady. Dokážeš vybarvit jejich kuličky?“
Pro scénu s mravenci by omalovánka mohla nabídnout obrázek mraveniště s pracovitými mravenci, kteří nesou lístky a větvičky, nebo mravence v jednoduchých helmách, jak pochodují v zástupu. Děti by se mohly učit o jejich organizovanosti. Popisek: „Mravenci jsou velmi pracovití a žijí ve velkém společenství. Jaké barvy má jejich mraveniště?“ Mohla by být i stránka s jepicí, která tančí nad vodní hladinou s radostným výrazem, zdůrazňující její krátký, ale intenzivní život. „Jepice žije jen jeden den, ale raduje se z každé chvíle. Jakou barvu má její tanec?“ Závěrečná stránka by mohla být optimistická, zobrazující probouzejícího se Potulného chodce, který se usmívá na vycházející slunce a nový den, s drobnými broučky kolem něj, symbolizujícími nový začátek. Omalovánka by tak nejen bavila, ale i edukovala a podněcovala k přemýšlení o hodnotách života a vztazích mezi lidmi, skrze optiku malého, ale fascinujícího hmyzího světa.